Holubice

1. Smím se ptát, jaký byl život tvůj? Přišel anděl jednou a stůj, ty dobré srdce máš. Dívko z lidu, Boží sílu v náručí jsi chránila, když jsi navečer mu píseň lásky zpívala. Kolik ti bylo tenkrát roků? Nebyl to příkaz, snad prosba od Boha laskavá. Jakou barvu mají věrné oči, neposkvrněná? Jakou ochotu tvá duše, holubice bílá? R: Ave Maria, nebála ses žít. Sláva ti, vědělas, kam jít. Ty dětem svým otevíráš oči zas. Holubice bílá, dík, že přišel mezi nás. 2. Míváš slova Boží ukrytá, jenom ty v srdci víš nejlíp, jak plakával náš Král. Jak je to dávno, co Bůh rozhodl, že pošle spásu nám. Pamatuješ si, jak se Boží máma objímá? R: Ave Maria, nebála ses žít. Sláva ti, vědělas, kam jít. Ty dětem svým otevíráš oči zas. Holubice bílá, dík, že přišel mezi nás.